dnes je 6.12.2022

Input:

Fikce doručení papírová i digitální

2.11.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Fikce doručení papírová i digitální

MVDr. Milan Vodička, JUDr. Tereza Fritz PhD.

Doručení písemnosti je jedním ze základních pilířů řádného průběhu řízení, neboť se "jedná o komunikační prostředek, kdy doručení slouží k seznámení účastníků konkrétního řízení s určitými úkony, provedenými orgány veřejné moci"1, případně ostatními účastníky řízení. Od okamžiku doručení se pak následně odvíjí celá řada dalších důležitých parametrů, jako běh lhůt, nabytí právní moci apod. A tyto účinky mohou za splnění zákonných podmínek nastat i v případě, kdy se příjemce s předmětnou písemností vůbec neseznámil, protože byl použit institut fikce náhradního doručení (dále jen "fikce doručení" nebo "doručovací fikce"). Zaměříme se v dalším textu na tuto fikci především z pohledu správního a daňového řízení, případně s definicí odlišností řízení občanského, zvláštní pozornost bude věnována fikci doručení při použití elektronických prostředků.

Co to znamená fikce doručení?

Jak je zřejmé ze samotného pojmu "fikce", je tento způsob náhradního doručení spojen s určitým fingováním skutečnosti, kdy pro účely dalšího řízení se považuje písemnost za doručenou, ačkoliv se s ní adresát reálně doposud neseznámil a pokud k tomu dojde někdy později, na určení okamžiku doručení to již nemá žádný vliv.

Záměrem fikce je především snaha zabránit tomu, aby nedocházelo k neúměrnému prodlužování řízení, či dokonce, aby nebylo zcela znemožněno díky nedbalosti nebo účelové nespolupráci a pasivitě účastníků. V takovém případě nastupuje fikce náhradního doručení, která posiluje právní jistotu a umožňuje pokračovat v řízení. Pojmem a účelem fikce u náhradního doručení se mnohokráte zabýval i Nejvyšší správní soud, který základní principy shrnuje např. v rozhodnutí ze dne 5. 11. 2008, čj. 7 As 9/2008-70:

"Právní fikce je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Účelem fikce v právu je posílit právní jistotu. (...) Právní fikce jako nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k zajištění právní jistoty. (...) Aby mohla právní fikce svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. (...) Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat."

Jak již bylo uvedeno, lze k fikci náhradního doručení sáhnout pouze za splnění stanovených podmínek, především pak musí samotný proces a způsob doručování probíhat de lege lata, tedy v souladu se zákonnými předpisy. Na druhou stranu ale nelze pominout materiální zásadu doručení, tedy zásadu, která umožňuje, aby se i vadné doručení písemnosti (resp. doručení formálně v rozporu se zněním relevantních právních předpisů) považovalo za doručení řádné. Rozhodující je fakt, zda adresát písemnost prokazatelně obdržel a měl možnost se s jejím obsahem seznámit. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, čj. 1 Afs 148/2008-73 uvedl následující:

"Jestliže tedy na straně jedné je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), na straně druhé nelze přijmout formalistický a účelový přístup těchto účastníků, jakož ani formalistickou interpretaci těchto předpisů provedenou soudem. (...) Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta."

Dva základní druhy fikce náhradního doručení

Fikci náhradního doručení lze podle situace či přesněji řečeno, dle okolností, za kterých nastala, rozdělit následovně:

  • fikce náhradního doručení pro nezastižení adresáta, a

  • fikce náhradního doručení pro odepření přijetí písemnosti adresátem.

Shora uvedené druhy fikce náhradního doručení jsou obdobně, avšak nikoli zcela shodně, upraveny v příslušných procesních právních předpisech. Samostatnou úpravu fikce doručení tak nalezneme:

  • v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen "správní řád"),

  • v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "občanský soudní řád"),

  • v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen "daňový řád"),

  • v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Své místo má fikce náhradního doručení také při použití elektronických prostředků a digitálních písemností, to znamená při doručování prostřednictvím informačního systému datových schránek (dále jen "ISDS") a při doručování na elektronickou adresu adresáta (e-mailem). Fikci náhradního doručení při elektronické formě doručování se budeme speciálně věnovat v druhé části tohoto článku.

Pro úplnost ještě dodejme, že s obdobnými následky, jaké má fikce náhradního doručení, se setkáme i u tzv. nevyvratitelné domněnky doručení při volbě jiné než zákonem stanovené formy doručení do vlastních rukou, kterou upravuje § 19 odst. 9 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V těchto případech je písemnost doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. Pokud tedy sám adresát vlastní volbou vyloučí zákonné doručení do vlastních rukou a sám tím umožní použití jiných způsobů doručování, je mu rovněž doručeno, bez ohledu na to, zda mu písemnost byla reálně dodána. Výjimku představuje doručení na elektronickou adresu, neboť v takovém případě správní řád nastoupení domněnky podmiňuje potvrzením (ve formě datové zprávy) adresáta o převzetí písemnosti. V souladu s § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále také jen "ZEÚ") ale adresátovi tato volba nepřísluší v případech prioritního doručování dokumentů orgány veřejné moci prostřednictvím jeho datové schránky.

S fikcí doručení se lze setkat i při doručování veřejnou vyhláškou, kterou se doručuje neznámým osobám, osobám neznámého pobytu či sídla, osobám, kterým se prokazatelně nedaří doručovat a dále i v případech, kdy to vyžaduje jiné ustanovení správního řádu nebo zvláštního zákona. Doručování veřejnou vyhláškou má přednost i před doručováním do datové schránky, která je jinak obecně preferovaným prostředkem. Při doručení veřejnou vyhláškou se v souladu s § 25 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu písemnost, popř. oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce doručujícího správního orgánu a na písemnosti se vyznačí den vyvěšení, od kterého začne plynout patnáctidenní (vývěsní) doba, s jejímž uplynutím je spojena fikce doručení. Písemnost je tedy doručena patnáctým dnem po vyvěšení, a to bez ohledu na to, zda poslední den připadne na sobotu, neděli nebo svátek. V případě doručování veřejnou vyhláškou se totiž fakticky nejedná o lhůtu, nýbrž o dobu, a proto pravidla pro počítání lhůt uvedená v § 40 správního řádu se na ni nevztahují.

Lze shrnout, že "[d]oručování veřejnou vyhláškou nahrazuje v některých případech doručení důležitých písemností do vlastních rukou, pokud to není z nějakého důvodu možné (doručení písemností veřejnou vyhláškou pak má účinky doručení do vlastních rukou), a rovněž se používá i v dalších případech předvídaných právní úpravou."2

Fikce náhradního doručení pro nezastižení adresáta

Jak bylo řečeno výše, jednotlivé procesní předpisy upravují doručovací fikci samostatně a s drobnými nuancemi.

Podle § 24 odst. 1 správního řádu platí, že "Jestliže si adresát uložené písemnosti ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty." Fikce náhradního doručení dle správního řádu tedy nastupuje při doručování písemností určených do vlastních rukou bez ohledu na zavinění adresáta, který se převzetí doručované písemnosti vyhýbal buď úmyslně, anebo tak učinil pouze z vlastní nedbalosti.

Obdobné ustanovení nalezneme i v § 47 odst. 2 DŘ, daňového řádu, který fikci doručení upravuje následovně: "Nevyzvedne-li si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl".

Pro aplikaci fikce doručení je bezpředmětné, zda se adresát v době plynutí úložní doby na místě doručení zdržoval,3 či nikoli. Nezastiženému adresátovi začne v souladu s § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu plynout desetidenní lhůta k jejímu převzetí. O této skutečnosti je adresát podle § 24 odst. 3 správního řádu informován v oznámení o neúspěšném doručení písemnosti, které mu doručující orgán zanechá v poštovní schránce nebo na jiném vhodném místě. Oznámení obsahuje výzvu k vyzvednutí zásilky společně s poučením podle § 23 odst. 5 správního řádu o právních následcích, které nevyzvednutí písemnosti způsobí a dále informaci o možnosti požádat o určení neplatnosti doručení (viz dále).

Písemnost je po dobu plynutí desetidenní lhůty uložena u správního orgánu, který ji vyhotovil, u obecního úřadu anebo (zřejmě nejčastěji) u provozovatele poštovních služeb.

Nejvyšší správní soud se také opakovaně vyjadřoval k otázce, co lze považovat za "jiné vhodné místo" a došel k závěru, že jím může být např. vnitřní strana vstupních dveří, nástěnka bytového domu a stejně tak P.O.Box, při jehož zřízení přijímá adresát povinnost přebírat tam doručované písemnosti.4

Otázkou běhu desetidenní lhůty se zabýval i Nejvyšší soud (dále také jen "NS"). Ve Stanovisku trestního kolegia NS ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněném pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, označil Nejvyšší soud tuto lhůtu za procesní, na jejíž běh se aplikuji obecná ustanovení o počítání času dle občanského soudního řádu a trestního řádu. Pro účely občanského soudního řízení tedy dle názoru NS platí, že:

"Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den."

Obdobně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve smyslu stanovení konce desetidenní lhůty, na který se vztahují pravidla počítání času upravená v § 40 správního řádu, neboť ve správním řádu nenalezneme žádná speciální ustanovení, které by běh této lhůty upravovalo odlišně.5 Do lhůty se tak nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty a pokud připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.

Můžeme tedy shrnout, že v souladu s judikaturou nejvyšších soudů se pro počítání času při stanovení desetidenní doručovací fikce použijí obecná pravidla o počítání času a posledním dnem lhůty nemůže být sobota, neděle nebo svátek. Lhůta přitom začíná běžet ode dne následujícího po dni, kdy byla neúspěšně doručovaná písemnost uložena, resp. "připravena k vyzvednutí".

Po uplynutí desetidenní lhůty se v souladu s § 23 odst. 4 správního řádu písemnost vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, pokud to je objektivně možné a nevyloučil-li to správní orgán, jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Toto "vložení do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo" nevyvolává žádné právní účinky a jeho účelem je pouze informovat adresáta o doručení písemnosti.

Fikce náhradního doručení pro odepření přijetí písemnosti adresátem

Správní řád postihuje fikcí náhradního doručení i takové jednání podle § 24 odst. 3, kdy adresát pokus o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení.

V takovém případě se adresátovi předá poučení o právních následcích jeho jednání v souladu se zněním § 23 odst. 5 správního řádu,6 pokud mu již nebylo předáno dříve (například vhozením do domovní schránky). Jednání adresáta, který by znemožnil předání tohoto poučení, má za následek doručení písemnosti dnem, kdy k takovému jednání adresáta došlo, tedy aplikuje se fikce náhradního doručení.

Obdobnou úpravu nalezneme i v § 47 odst. 3 DŘ, daňového řádu, který stanoví, že:

"Odepře-li adresát písemnost přijmout, považuje se tato písemnost za doručenou dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno, a písemnost se vrátí správci daně; současně se adresát poučí o právních důsledcích odepření součinnosti. Není-li možné pro odepření součinnosti písemné poučení předat, lze je zanechat v domovní nebo jiné adresátem užívané schránce anebo na jiném vhodném místě."

Podobně se postupuje v souladu s § 50c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu:

"Odmítne-li adresát nebo příjemce písemnosti postup podle věty prvé, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy prokázání totožnosti nebo poskytnutí součinnosti bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen".

Za neposkytnutí součinnosti lze považovat i takové jednání adresáta, který odmítne prokázat svoji totožnost, vydává se za jinou osobu, či požaduje, aby byla obálka s písemností otevřena dříve, než písemnost fakticky převezme. K doručení fikcí dojde i za situace, kdy adresát odepře přijetí písemnosti v průběhu úložní doby, to znamená odmítne převzít písemnost na místě uložení, např. poté co co se obeznámí s povahou písemnosti a doručujícím správním orgánem.7

Popis okolností, které vedly k doručovací fikci pro odmítnutí součinnosti, by měly být dostatečně podrobně zachyceny a popsány (nejlépe na samotné doručence), včetně např. důvodu odepření součinnosti nebo skutečnosti, že byl adresát poučen o následcích svého jednání apod.

Správní orgán totiž musí být schopen prokázat splnění podmínek pro uplatnění fikce doručení ať již pro nezastižení adresáta nebo pro jeho nesoučinnost. Měl by tedy disponovat potřebnými důkazními prostředky, např. jak uvádí Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 5 As 26/2009-67 ze dne 31.3.2010 za pomoci:

"obálky s nevyzvednutou písemností, včetně předtištěné doručenky, na níž by bylo zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele (doručovatelky), že byly splněny náležitosti uložení, a tedy i náhradního doručení písemnosti".

Fikce doručení při použití elektronické pošty (emailu)

Používání elektronické pošty je rozšířeno především díky tomu, že se jedná o způsob komunikace velmi jednoduchý, rychlý a v neposlední řadě levný nebo dokonce bezplatný. Na druhé straně je ale potřeba mít na paměti, že z hlediska prokazatelnosti doručení je to prostředek ne příliš věrohodný a spolehlivý.

Ve správním řízení lze proto v souladu s § 19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu tuto cestu doručení zvolit pouze na základě žádosti adresáta, pokud to není vyloučeno zákonem a umožňuje to povaha věci. Dále je požadováno, aby adresát hned následující pracovní den8 potvrdil elektronicky podepsanou zprávou doručení písemnosti, kterou obdržel prostřednictvím emailu, jinak se má za to, že písemnost doručena nebyla. V případě, kdy by se zpráva odeslaná na uvedenou emailovou adresu vrátila jako nedoručitelná, bude učiněn bezprostředně ještě jeden pokus a bude-li opět neúspěšný, doručuje se jiným způsobem. Příslušnou úpravu nalezneme v § 19 správního řádu:

(9) Písemnosti uvedené v odstavci 5 (do vlastních rukou pozn. autora) se na požádání adresáta doručují jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát datovou zprávou podepsanou adresátem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání

Nahrávám...
Nahrávám...